fabonum@mailfence.com

U malých firem často nevznikají nejdražší chyby přímo při účtování. Problém začíná dříve, když podnikatel udělá obchodní rozhodnutí bez znalosti jeho účetních, daňových nebo právních dopadů. Typickým příkladem je používání firemního účtu jako osobní peněženky, pozdní předávání dokladů nebo přehlížení DPH u zahraničních služeb. Většině těchto situací lze přitom předejít, pokud se účetní nebo daňový poradce zapojí včas. Nejčastější omyl: „Firma jsem přece já“ U jednočlenných s.r.o. vzniká velmi snadno pocit, že majetek společnosti je zároveň majetkem jejího vlastníka. Právně to tak ale není. Společnost s ručením omezeným je samostatná právnická osoba. Má vlastní majetek, závazky, účetnictví a odpovědnost. Nic na tom nemění ani skutečnost, že má pouze jednoho společníka, který je současně jednatelem a celý podnik fakticky řídí. Peníze na bankovním účtu s.r.o. nejsou osobními penězi společníka. Stejně tak automobil, počítač, nemovitost nebo jiné vybavení pořízené společností patří společnosti, nikoli jejímu vlastníkovi. Pokud má například firemní automobil přejít do soukromého vlastnictví společníka, nejde jen o administrativní převod. Transakce může mít účetní, daňové i právní dopady. Je třeba řešit mimo jiné ocenění, daňový režim a pravidla pro transakce mezi společností a spojenou osobou. Firemní pokladna není osobní peněženka V malých společnostech bývá častým problémem také pokladna. Firma například přijímá část tržeb v hotovosti, ale peníze se nikdy neobjeví na bankovním účtu. Nebo jednatel vybírá hotovost z firemního účtu, aniž by následně doložil odpovídající firemní výdaj. Účetně potom hotovost stále existuje v pokladně. Ve skutečnosti už ji ale majitel mohl dávno použít pro soukromé účely. Postupně tak může vzniknout vysoký účetní zůstatek pokladny, který fyzicky neexistuje. To není jen účetní nepříjemnost. Problém se může projevit při daňové kontrole, právním sporu nebo insolvenci. Insolvenční správce se bude ptát, kde se peníze podle účetnictví skutečně nacházejí a kdo s nimi disponoval. Nejbezpečnější pravidlo je jednoduché: osobní a firemní finance držet důsledně odděleně. Společník a jednatel nejsou totéž Jedna osoba může ve společnosti zastávat dvě odlišné role. Společník vlastní podíl ve firmě. Jednatel společnost řídí a odpovídá za její obchodní vedení. U malých s.r.o. jde často o stejnou osobu, ale právní povinnosti jednotlivých rolí se liší. Jednatel musí postupovat s péčí řádného hospodáře. Má jednat loajálně, informovaně a v zájmu společnosti. Tato povinnost neplatí jen pro velké korporace. Stejně se vztahuje na malé rodinné společnosti nebo s.r.o. s jediným vlastníkem. Dobře je to vidět na rozdělení zisku. O rozdělení zisku rozhoduje valná hromada, tedy společníci. Samotnou výplatu však následně řeší jednatel. Před výplatou musí ověřit, zda společnost splňuje všechny zákonné podmínky. Nestačí pouze to, že má na bankovním účtu dostatek peněz. Je nutné posoudit například účetní možnosti rozdělení zisku, vlastní kapitál a schopnost společnosti plnit své závazky. Výplata nesmí společnost přivést do úpadku. Pokud je vyplacení nezákonné, odpovědnost může dopadnout právě na jednatele. Účetní se o důležitém rozhodnutí dozví až z faktury Další častá chyba vzniká tím, že účetní vstupuje do procesu příliš pozdě. Podnikatel koupí automobil. Pořídí nemovitost. Přijme prvního zaměstnance. Podepíše smlouvu se zahraničním zákazníkem. Získá investora. Účetní se o tom často dozví až o několik týdnů později při zpracování dokumentů. V tu chvíli už ale může být pozdě měnit smluvní podmínky, datum plnění, strukturu transakce nebo způsob financování. Účetní pak neřeší optimální nastavení, ale pouze následky rozhodnutí, které už proběhlo. U významnějších obchodních kroků je proto vhodné konzultovat účetní a daňové dopady ještě před podpisem smlouvy nebo uskutečněním transakce. Účetnictví nelze kvalitně vést zpětně Část podnikatelů předává účetní doklady jednou za měsíc těsně před termínem přiznání k DPH. Jiní je posílají až před účetní závěrkou nebo po několika připomínkách. Zákonné povinnosti lze často i za těchto podmínek technicky zvládnout. Firma tím ale přichází o jednu z hlavních hodnot účetnictví, tedy aktuální informace o svém podnikání. Bez průběžných dat je obtížné včas vidět například: Účetní navíc potřebuje nejen faktury, ale někdy i smlouvy, objednávky, bankovní informace, celní dokumenty nebo vysvětlení konkrétních transakcí. Pokud si účetní vyžádá doplňující dokumentaci, obvykle nejde o zbytečnou administrativu. Informaci potřebuje proto, aby mohl transakci správně zaúčtovat a daňově posoudit. Elektronické předávání dokladů během měsíce je proto výrazně efektivnější než jednorázové odevzdání celé složky před termínem. Faktura ještě neznamená daňově uznatelný náklad Rozšířeným omylem je také představa, že každý výdaj doložený fakturou je automaticky daňově uznatelný. Není. Pro daňové posouzení je rozhodující především souvislost výdaje s podnikatelskou činností společnosti a dosažením, zajištěním nebo udržením jejích zdanitelných příjmů. Doklad sám o sobě tuto souvislost neprokazuje. Podnikatel by si měl u každého spornějšího výdaje položit jednoduchou otázku: Souvisí tento náklad skutečně s činností společnosti? Problémy často vznikají například u soukromých nákupů placených firemní kartou, cestování, elektroniky, automobilů nebo výdajů, které mají současně osobní využití. DPH se neřeší až při vystavení faktury U DPH se mnoho chyb objeví proto, že podnikatel začne správný režim řešit až ve chvíli, kdy chce vystavit fakturu. Jenže způsob zdanění často závisí už na konstrukci celé transakce. Důležité může být například: Pokud obchodní smlouva tyto otázky řeší nejasně, může vzniknout problém při fakturaci i při samotném přiznání DPH. Správná otázka proto často nezní pouze „Jak mám vystavit fakturu?“, ale spíše „Jak máme správně nastavit celou transakci?“. Zahraniční služby jsou častou pastí Digitalizace znamená, že dnes má téměř každý podnikatel vztah se zahraničním dodavatelem, i když si to neuvědomuje. Typickými příklady jsou služby: Platba firemní kartou za online předplatné může představovat přijetí služby od společnosti se sídlem v jiném členském státě EU nebo mimo Evropskou unii. To může mít přímé důsledky pro DPH. Neplátci může například vzniknout povinnost registrace jako identifikovaná osoba. Následně musí přiznat českou DPH u příslušné přeshraniční služby. Proto by podnikatel měl účetní informovat o zahraničních online službách stejně jako o jakémkoli jiném zahraničním dodavateli. Faktury za online služby často nikdo nepředá účetní Další problém je velmi praktický. Faktura za tradiční službu obvykle přijde e-mailem. U některých online platforem ji ale musí uživatel stáhnout přímo z administrace svého účtu. Podnikatel zaplatí kartou a službu dál používá, ale účetní dostane pouze transakci z banky. Chybí jí faktura a informace o tom: To může vést k nesprávnému přiznání DPH nebo úplnému přehlédnutí registrační povinnosti. Proto je vhodné mít interní proces, v rámci kterého se faktury

Společník může za určitých podmínek poskytovat vlastní s.r.o. služby a vystavovat jí faktury. Samotná existence živnostenského oprávnění, smlouvy a faktury však nestačí. Pokud společník osobně vykonává činnost, která fakticky naplňuje podnikání společnosti, může finanční úřad odměnu překvalifikovat na příjem ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů. Společnosti pak hrozí doměření daně, sociálního a zdravotního pojištění, úroků i sankcí. Kdy se fakturace považuje za práci pro společnost Nejvyšší správní soud se fakturací mezi společníkem a jeho vlastní společností zabýval opakovaně. Rozhodující není název smlouvy ani to, zda má společník živnostenské oprávnění. Podstatný je skutečný obsah spolupráce. Vysoké daňové riziko vzniká hlavně tehdy, když společník osobně vykonává stejnou nebo velmi podobnou činnost, jakou společnost nabízí svým zákazníkům. Typickým příkladem je stavební společnost, jejíž společník jako OSVČ fakturuje projektové práce, stavební dozor nebo technické služby tvořící běžnou součást zakázek společnosti. Fakticky se podílí na fungování společnosti a na plnění jejího předmětu podnikání. Takový příjem může být podle zákona posouzen jako příjem ze závislé činnosti, i když společník: Samostatnost při organizaci práce sama o sobě nestačí. U společníka nebo jednatele navíc nemusí být klasické řízení nadřízeným prakticky možné, protože by v určitém smyslu dával pokyny sám sobě. Jaké znaky zvyšují daňové riziko Finanční úřad a soud posuzují vztah jako celek. Žádný jednotlivý znak nemusí být rozhodující, ale jejich kombinace může ukázat, že nejde o skutečně samostatné podnikání. Riziková bývá zejména situace, kdy: Formální označení smlouvy jako smlouvy o dílo, příkazní smlouvy nebo smlouvy o poskytování služeb nezmění skutečný charakter vztahu. V případném sporu musí společnost a společník doložit, že šlo o samostatnou ekonomickou činnost. Nestačí pouze předložit smlouvu a faktury. Kdy může být fakturace obhajitelná Fakturace vlastní společnosti není automaticky zakázaná. Obhajitelnější je tehdy, když společník poskytuje službu, která je skutečně oddělená od běžného podnikání s.r.o. Příkladem může být majitel reklamní agentury, který zároveň samostatně provozuje truhlářskou dílnu. Pokud pro kancelář společnosti vyrobí nábytek ve své dílně, s vlastními nástroji, na vlastní náklady a za obvyklou cenu, nejde nutně o práci vykonávanou pro společnost z titulu jeho postavení společníka. Samostatné podnikání lze lépe doložit, pokud OSVČ: Ani splnění těchto znaků nezaručuje automaticky správné daňové posouzení. Rozhoduje konkrétní obsah spolupráce. Společník a jednatel nejsou stejná role Společník vlastní podíl ve společnosti. Jednatel je členem statutárního orgánu a společnost řídí a zastupuje. Jedna osoba často zastává obě role, ale právní pravidla pro ně nejsou totožná. Zákonný zákaz konkurence podle § 199 zákona o obchodních korporacích dopadá primárně na jednatele. Neurčí-li společenská smlouva jinak, jednatel nesmí bez potřebného souhlasu podnikat v předmětu činnosti společnosti, zprostředkovávat její obchody pro jiného ani zastávat určité funkce v konkurenční společnosti. Pouhé postavení společníka samo o sobě neznamená, že na něj automaticky dopadá stejný zákonný zákaz. Společenská smlouva však může obsahovat vlastní omezení a společník může mít další povinnosti vyplývající z loajality nebo konkrétní smlouvy. Pokud je společník zároveň jednatelem, musí při souběžném podnikání posoudit obě oblasti: Co může společnost požadovat při porušení zákazu konkurence Při porušení zákazu konkurenčního jednání může společnost požadovat vydání získaného prospěchu nebo převod práv, která porušením vznikla. Toto zvláštní právo musí uplatnit do tří měsíců ode dne, kdy se o porušení dozvěděla, nejpozději však do jednoho roku od porušení. Tím není automaticky vyloučen případný nárok na náhradu újmy. Pokud jednatel svou konkurenční činností způsobil společnosti škodu, může společnost řešit také jeho odpovědnost za porušení povinnosti péče řádného hospodáře. Valná hromada může jednatele rovněž odvolat z funkce. Daňové následky nesprávné fakturace Pokud správce daně dospěje k závěru, že faktury ve skutečnosti představují odměnu za práci společníka pro společnost, může příjmy překvalifikovat na příjmy podle § 6 zákona o daních z příjmů. Společnost pak může být povinna doplatit: Na straně společníka může dojít ke změně jeho daňové povinnosti. Příjem už nebude posuzován jako příjem ze samostatné činnosti a nebude k němu možné uplatnit výdajový paušál nebo náklady vykázané v režimu OSVČ. Pokud jsou společnost i OSVČ plátci DPH, je navíc potřeba posoudit dopad opravy faktur a již uplatněných odpočtů. Jak lze legálně získat peníze z vlastní s.r.o. Peníze na účtu společnosti nepatří automaticky společníkovi. S.r.o. je samostatná právnická osoba a každá platba ve prospěch společníka musí mít platný právní a účetní důvod. Existuje několik standardních možností. Odměna jednatele nebo mzda Jednatel může dostávat odměnu na základě řádně schválené smlouvy o výkonu funkce. Pokud pro společnost vykonává jinou práci, může za určitých podmínek uzavřít také pracovní smlouvu. Odměna se zdaňuje jako příjem ze závislé činnosti. Uplatní se sazba daně 15 %, případně 23 % na část celkového ročního základu daně nad zákonnou hranici. Zpravidla se odvádí také sociální a zdravotní pojištění. Výhodou je pravidelný a právně transparentní příjem. Nevýhodou je vyšší zatížení odvody. Podíl na zisku Po schválení účetní závěrky a splnění zákonných podmínek může společnost rozdělit zisk společníkům. S.r.o. nejprve zaplatí daň z příjmů právnických osob ve výši 21 %. Při výplatě podílu na zisku české fyzické osobě společnost zpravidla srazí dalších 15 %. Z podílu na zisku se běžně neodvádí sociální ani zdravotní pojištění. Společnost však nemůže vyplatit podíl na zisku jen podle aktuálního zůstatku na bankovním účtu. Musí mít rozdělitelný zisk a výplata nesmí vést k úpadku. Záloha na podíl na zisku Společnost může za splnění zákonných podmínek vyplatit také zálohu na podíl na zisku. Potřebuje k tomu mezitímní účetní závěrku, ze které vyplyne, že má dostatek zdrojů. Pokud konečný výsledek hospodaření výplatu nepotvrdí, může vzniknout povinnost zálohu vrátit. Ani záloha proto není volným výběrem peněz ze společnosti. Zápůjčka společníkovi S.r.o. může společníkovi poskytnout zápůjčku. Musí však jít o skutečný závazek s jasnou dobou splatnosti, způsobem splácení a podmínkami odpovídajícími vztahu mezi nezávislými osobami. Přijatá jistina není pro společníka zdanitelným příjmem, protože ji musí vrátit. Úrok je naopak příjmem společnosti. Bezúročná, dlouhodobě nesplácená nebo pouze formální zápůjčka může vyvolat podezření na skryté rozdělení zisku či jiné daňové pochybení. Zápůjčka řeší krátkodobou likviditu společníka, nikoli trvalý převod firemních peněz do jeho osobního majetku. Snížení základního kapitálu Společnost může za zákonných podmínek rozhodnout o snížení základního kapitálu a vyplatit společníkovi příslušnou částku. Postup vyžaduje rozhodnutí valné hromady nebo jediného společníka,

Podnikatel se může stát plátcem DPH dobrovolně ještě před dosažením zákonného obratu. Registrace může snížit náklady na vybavení, materiál, technologie nebo externí služby. Současně ale přináší pravidelné daňové povinnosti a může zhoršit cenovou pozici podnikatele, který prodává hlavně koncovým zákazníkům. Rozhodující proto není jen výše obratu, ale také struktura klientů, dodavatelů, nákladů a plánovaných investic. Kdy vzniká povinná registrace k DPH Od roku 2025 se obrat pro povinnou registraci k DPH sleduje za kalendářní rok. Podnikatelé musí kontrolovat dva limity. Pokud obrat překročí 2 000 000 Kč, podnikatel se standardně stává plátcem DPH od 1. ledna následujícího roku. Při překročení obratu 2 536 500 Kč vzniká plátcovství už následující den. Přihlášku k registraci je nutné podat do 10 pracovních dnů od překročení příslušného limitu. Podnikatel, jehož obrat je nižší než 2 000 000 Kč, může požádat o dobrovolnou registraci. Musí však vykonávat ekonomickou činnost a splnit podmínky stanovené zákonem o DPH. DPH a paušální daň nelze kombinovat Plátcovství DPH není slučitelné s režimem paušální daně. OSVČ, která se dobrovolně zaregistruje jako plátce, proto musí počítat s ukončením paušálního režimu. Před registrací je vhodné porovnat dvě hodnoty. Na jedné straně stojí úspora díky odpočtu DPH z podnikatelských nákupů. Na druhé straně podnikatel ztrácí výhody paušální daně a přechází na standardní daňovou a účetní administrativu. Dobrovolná registrace může dávat ekonomický smysl, ale ne vždy převáží nad vyššími odvody, náklady na účetnictví a novými povinnostmi. Jak funguje odpočet DPH Plátce DPH odvádí daň z uskutečněných zdanitelných plnění, tedy z prodaného zboží a poskytnutých služeb. Současně může za splnění zákonných podmínek uplatnit odpočet DPH z podnikatelských nákupů. Pokud je DPH na výstupu vyšší než DPH na vstupu, rozdíl podnikatel odvede finančnímu úřadu. Pokud je naopak vstupní DPH vyšší, může vzniknout nadměrný odpočet. Nárok na odpočet se vztahuje pouze na náklady spojené s ekonomickou činností a s plněními, u kterých zákon odpočet dovoluje. Samotné přijetí faktury s DPH proto automaticky nestačí. Například zařízení s cenou 1 000 000 Kč bez DPH stojí při základní sazbě celkem 1 210 000 Kč. Neplátce nese celý náklad. Plátce může při splnění podmínek uplatnit odpočet 210 000 Kč. Kdy bývá dobrovolná registrace výhodná Registrace dává častěji smysl podnikatelům s vysokými vstupními náklady nebo plánovanými investicemi. Typickým příkladem je nákup technologií, výrobních zařízení, materiálu, softwaru nebo odborných služeb od dodavatelů, kteří jsou sami plátci DPH. Podnikatel může daň z těchto nákupů odečíst a snížit skutečné náklady. Dobrovolná registrace bývá zajímavá také pro podnikatele, kteří: U firemních zákazníků nemusí DPH konečnou cenu reálně zvýšit, protože odběratel si ji může za splnění podmínek odečíst. Dodavatel tak často může zachovat svou cenu bez daně a DPH připočítat na faktuře. Kdy může plátcovství snížit zisk Odlišná situace nastává u podnikatelů, kteří pracují hlavně s fyzickými osobami. Koncový zákazník si DPH odečíst nemůže a rozhoduje se podle konečné ceny. Pokud podnikatel k dosavadní ceně připočte 21 % DPH, jeho nabídka může být dražší než nabídky konkurentů, kteří plátci nejsou. Druhou možností je zachovat stejnou konečnou cenu. Podnikatel pak musí DPH odvést z dosavadní tržby, což snižuje jeho výnos a ziskovou marži. Dobrovolná registrace bývá méně výhodná také tehdy, když podnikatel: Plátce musí pravidelně podávat přiznání k DPH, kontrolní hlášení a vést odpovídající evidenci. Úsporu na vstupní dani je proto nutné porovnat také s cenou účetních služeb a časem věnovaným administrativě. Zahraniční služby a identifikovaná osoba Zvláštní pozornost vyžadují přeshraniční transakce. Podnikatel se může stát identifikovanou osobou, i když jeho obrat nedosahuje limitu pro plátcovství DPH. Tato povinnost často vzniká při nákupu služeb od zahraničních dodavatelů. Typickým příkladem jsou reklamní a digitální služby společností Google, Meta nebo TikTok. Identifikovaná osoba musí u vybraných zahraničních plnění přiznat a zaplatit českou DPH. Na rozdíl od běžného plátce však zpravidla nemá nárok na odpočet vstupní daně. V některých případech proto může být dobrovolná registrace plným plátcem výhodnější než setrvání v režimu identifikované osoby. Výsledek závisí na objemu zahraničních služeb, tuzemských nákupech, zákaznících a typu poskytovaných plnění. Příklad: taxislužba pro soukromé zákazníky OSVČ provozující taxislužbu má roční tržby 1 200 000 Kč. Roční náklady včetně DPH činí 279 000 Kč. Jako neplátce dosahuje zisku: 1 200 000 Kč − 279 000 Kč = 921 000 Kč Většinu zákazníků tvoří fyzické osoby. Podnikatel nemůže jednoduše zvýšit cenu o DPH, protože jeho konkurenti často plátci nejsou. Po registraci proto zachová stejnou konečnou tržbu 1 200 000 Kč. Z této částky ale musí oddělit DPH: Výsledný zisk činí: 991 736 Kč − 235 351 Kč = 756 385 Kč Zisk klesne ze 921 000 Kč na 756 385 Kč. V tomto případě se dobrovolná registrace nevyplatí. Příklad: výrobce kovových dílů pro firmy Druhý podnikatel vyrábí kovové díly a pracuje především pro společnosti, které jsou plátci DPH. Jeho roční tržby činí 1 500 000 Kč a náklady včetně DPH dosahují 642 000 Kč. Jako neplátce má zisk: 1 500 000 Kč − 642 000 Kč = 858 000 Kč Po registraci může zachovat cenu 1 500 000 Kč jako cenu bez DPH. Firemní zákazníci si připočtenou daň mohou odečíst. Podnikatel zároveň uplatní DPH ze svých nákladů ve výši 111 421 Kč. Náklady bez DPH činí 530 579 Kč. Výsledný zisk proto dosáhne: 1 500 000 Kč − 530 579 Kč = 969 421 Kč Zisk se zvýší z 858 000 Kč na 969 421 Kč. Za uvedených podmínek je dobrovolná registrace výhodná. Co posoudit před podáním přihlášky Rozhodnutí by mělo vycházet z konkrétních čísel, ne pouze z obratu. Podnikatel by měl před registrací určit: U investičně náročného B2B podnikání může odpočet DPH přinést citelnou úsporu. U služby poskytované převážně domácnostem může stejná registrace výrazně snížit marži. Klíčové body Pokud potřebujete vyhodnotit ekonomické dopady dobrovolné registrace k DPH nebo nastavit související účetní povinnosti, tým 360WEDO se této oblasti dlouhodobě věnuje. Zdroj: Portál POHODA a Finanční správa ČR https://financnisprava.gov.cz/cs/financni-sprava/media-a-verejnost/tiskove-zpravy-gfr/tiskove-zpravy-2026/influenceri-a-dane-za-rok-2025-na-co-si-dat-pozor?utm_source=chatgpt.com

Hranice příjmů pro povinné podání daňového přiznání se má od roku 2027 zvýšit ze současných 50 000 Kč na 100 000 Kč ročně. Změna se má týkat především lidí s menšími vedlejšími příjmy, například důchodců, rodičů na rodičovské dovolené nebo osob s příležitostným výdělkem. U zaměstnanců se zároveň plánuje zvýšení limitu dalších příjmů podle § 7 až 10 zákona o daních z příjmů z 20 000 Kč na 40 000 Kč. Pravidla pro vedlejší příjmy OSVČ v režimu paušální daně se však měnit nemají. Současný limit činí 50 000 Kč Daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob musí v současnosti podat každý, jehož roční příjmy přesáhnou 50 000 Kč. Do tohoto limitu se nezapočítávají příjmy osvobozené od daně ani příjmy, ze kterých se daň vybírá srážkou podle zvláštní sazby. Výše hranice se v minulosti několikrát měnila. Do roku 1996 činila 6 000 Kč. Následně se zvýšila na 10 000 Kč a na této úrovni zůstala do roku 2003. Poté vzrostla na 15 000 Kč. Poslední významná změna přišla v roce 2023, kdy se limit zvýšil na současných 50 000 Kč. Od roku 2027 by měl být dvojnásobný. Nový limit má dosáhnout 100 000 Kč V rámci projednávání zákona o evidenci tržeb schválila Poslanecká sněmovna pozměňovací návrh, podle kterého se má hranice pro povinné podání daňového přiznání zvýšit na 100 000 Kč ročně. Změna se v praxi dotkne hlavně osob, které nemají pravidelný příjem ze zaměstnání nebo podnikání, ale během roku získají menší vedlejší příjem. Může jít například o důchodce, rodiče na rodičovské dovolené nebo jiné ekonomicky neaktivní osoby. Druh příjmu nemá být rozhodující. Do limitu mohou spadat například příjmy ze samostatné činnosti nebo z příležitostných aktivit, pokud nevznikne povinnost podat přiznání z jiného důvodu. Cílem je snížit administrativní zátěž u lidí, jejichž příjmy jsou relativně nízké a výsledná daň by kvůli základní slevě na poplatníka často vyšla nulová. Podle odůvodnění návrhu by proto zvýšení hranice nemělo mít negativní dopad na veřejné rozpočty. Vyšší limit neznamená osvobození příjmů Částka 100 000 Kč nebude představovat nové osvobození od daně. Pokud poplatník nebude mít jiný důvod k podání daňového přiznání, příjmy do stanoveného limitu nebude muset samostatně přiznávat. Jestliže však podá daňové přiznání z jiného důvodu nebo se rozhodne podat ho dobrovolně, musí do něj zahrnout i tyto příjmy. Rozdíl je tedy mezi povinností podat přiznání a samotným zdaněním příjmu. Například poplatník s vedlejším příjmem 80 000 Kč nemusí mít podle nové úpravy povinnost podat přiznání pouze kvůli tomuto příjmu. Pokud však přiznání podává například kvůli jinému zdanitelnému příjmu, zahrne do něj také uvedených 80 000 Kč. U zaměstnanců se limit zvýší na 40 000 Kč Samostatná hranice platí pro zaměstnance, kteří mají vedle příjmů ze závislé činnosti také jiné zdanitelné příjmy podle § 7 až 10 zákona o daních z příjmů. Může jít například o příjmy: Současný limit těchto vedlejších příjmů činí 20 000 Kč ročně. Od roku 2027 se má zvýšit na 40 000 Kč. Pokud zaměstnanec splní ostatní zákonné podmínky a jeho další příjmy nepřesáhnou nový limit, nebude kvůli nim muset podávat vlastní daňové přiznání. Cílem je opět omezit administrativu v případech, kdy by daň z menších vedlejších příjmů byla nízká. Podmínky pro zaměstnance zůstávají stejné Zvýšení limitu nemění ostatní podmínky, které musí zaměstnanec splnit, aby nemusel podávat daňové přiznání. Nadále bude platit, že zaměstnanec může mít příjmy ze závislé činnosti pouze od jednoho zaměstnavatele nebo postupně od více zaměstnavatelů. Nemůže tedy ve stejném období pracovat současně pro několik zaměstnavatelů, pokud jsou příjmy zdaněny zálohovou daní. Současně musí u příslušného zaměstnavatele podepsat Prohlášení poplatníka k dani za dané zdaňovací období. Pokud některou z těchto podmínek nesplní, může mu povinnost podat vlastní daňové přiznání vzniknout bez ohledu na výši vedlejších příjmů. Přehled navrhovaných limitů Situace Limit do roku 2026 Navrhovaný limit od roku 2027 Obecný limit ročních příjmů pro povinné daňové přiznání 50 000 Kč 100 000 Kč Další příjmy zaměstnance podle § 7 až 10 20 000 Kč 40 000 Kč Ostatní příjmy OSVČ v režimu paušální daně 50 000 Kč 50 000 Kč Navrhovaná změna se tedy netýká všech limitů stejným způsobem. Zatímco obecná hranice a limit pro zaměstnance se mají zdvojnásobit, pravidlo pro paušální daň zůstává beze změny. Paušální daň se nemění Pro OSVČ v režimu paušální daně se současná hranice dalších příjmů měnit nemá. Podnikatel v paušálním režimu bude moci nadále vedle příjmů ze samostatné činnosti získat další příjmy do 50 000 Kč ročně. Může jít například o příjmy z nájmu, kapitálového majetku nebo ostatní příjmy. Pokud tuto hranici překročí nebo přestane splňovat jiné podmínky paušálního režimu, může mu vzniknout povinnost podat standardní daňové přiznání a přehledy pro zdravotní pojišťovnu a ČSSZ. Zvýšení obecného limitu na 100 000 Kč tedy automaticky nerozšiřuje možnosti OSVČ v paušálním režimu. Kdo bude muset podat přiznání i při nízkých příjmech Výše příjmů není jediným kritériem pro vznik povinnosti podat daňové přiznání. Přiznání musí podat také poplatník, který vykazuje daňovou ztrátu. Tato povinnost platí bez ohledu na celkovou výši jeho příjmů. Povinnost se vztahuje rovněž na některé daňové nerezidenty, kteří uplatňují slevu na dani podle § 35 zákona o daních z příjmů, daňové zvýhodnění nebo nezdanitelnou část základu daně. Daňové přiznání musí podat také poplatník, u kterého plátce daně oznámil správci daně nedoplatek na dani nebo neoprávněně vyplacený daňový bonus vzniklý zaviněním poplatníka a předal podklady potřebné pro vymáhání rozdílu. Další povinnosti mohou vzniknout také některým OSVČ v paušálním režimu, pokud během roku přestanou splňovat jeho podmínky. Praktické dopady pro poplatníky Lidé s menšími vedlejšími příjmy by měli od roku 2027 rozlišovat tři různé limity. Obecná hranice pro povinné podání daňového přiznání se má zvýšit na 100 000 Kč. U zaměstnanců mají další příjmy podle § 7 až 10 dosáhnout maximálně 40 000 Kč. Pro OSVČ v paušálním režimu zůstane limit ostatních příjmů na 50 000 Kč. Samotná výše příjmu však nestačí. Před rozhodnutím, že daňové přiznání není nutné, je potřeba ověřit také druh příjmu, způsob jeho zdanění, souběh zaměstnání a případné další zákonné důvody pro podání. Změna navíc musí dokončit legislativní proces. Poplatníci by proto měli před zpracováním přiznání

Založit společnost s ručením omezeným bývá podstatně jednodušší než z ní později vystoupit. Společník nemůže své působení ve společnosti jednostranně ukončit jen proto, že už nechce pokračovat. Pokud se mu nepodaří převést podíl na jinou osobu, musí využít některý ze zákonných způsobů ukončení účasti. Při zániku účasti jinak než převodem podílu mu zpravidla vzniká právo na vypořádací podíl, jehož výši, splatnost i účetní a daňové zachycení musí řešit samotná s.r.o. Jak může společník ukončit účast v s.r.o. Nejjednodušším řešením bývá převod podílu na jiného stávajícího nebo nového společníka. Obvykle jde o prodej podílu, který přímo nezatěžuje majetek společnosti. Pokud však kupující není k dispozici, nelze ze společnosti svévolně vystoupit. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, umožňuje několik dalších způsobů ukončení účasti společníka. Dohoda o ukončení účasti Na ukončení účasti se mohou písemně dohodnout všichni společníci. Podpisy musí být úředně ověřeny. V praxi jde zpravidla o nejjednodušší a nejméně konfliktní postup. Společníci si mohou předem vyjasnit datum ukončení účasti, vypořádání i další postup společnosti. Zrušení účasti soudem Společník může požádat soud o zrušení své účasti, pokud po něm nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval. Stejnou možnost může využít také dědic, na kterého podíl přešel. Tento postup se však neuplatní u společnosti s jediným společníkem. Vyloučení valnou hromadou Valná hromada může společníka vyloučit například tehdy, pokud včas nesplnil vkladovou povinnost nebo příplatkovou povinnost podle § 162 ZOK. Vyloučen může být i většinový společník. Podle § 173 ZOK totiž při rozhodování o svém vyloučení nevykonává hlasovací právo. Vyloučení soudem Společnost se může u soudu domáhat vyloučení společníka, který zvlášť závažně porušuje své povinnosti. Před podáním návrhu musí být společník vyzván k nápravě a upozorněn na možnost vyloučení. Také v tomto případě může jít o většinového společníka, který o návrhu na své vyloučení nehlasuje. Vystoupení společníka Zákon umožňuje vystoupení pouze v konkrétních situacích. Může jít například o nesouhlas se změnou převažující povahy podnikání, s prodloužením doby trvání společnosti nebo s příplatkovou povinností podle § 164 ZOK. Důvodem může být také bezdůvodná nečinnost orgánu společnosti, jehož souhlas je podmínkou převodu podílu na jiného společníka. Insolvence nebo exekuce Účast společníka může zaniknout v souvislosti s insolvenčním řízením, například při zrušení konkursu z důvodu zcela nedostatečného majetku. Další možností je postižení podílu výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Konkrétní okamžik zániku účasti závisí na převoditelnosti podílu a průběhu exekučního řízení. Smrt nebo zánik společníka Při smrti fyzické osoby nebo zániku právnické osoby podíl zpravidla přechází na právního nástupce. Společenská smlouva však může přechod podílu v souladu s § 42 odst. 1 ZOK omezit nebo vyloučit. Dědic může za stanovených podmínek do tří měsíců požádat soud o zrušení své účasti. Co je uvolněný podíl Pokud účast společníka zanikne jinak než převodem podílu, vzniká takzvaný uvolněný podíl. Od roku 2014 platí, že tento podíl nepřechází automaticky do vlastnictví společnosti. Nadále zůstává ve vlastnictví bývalého společníka, který už ale nemůže vykonávat práva ani plnit povinnosti spojené s podílem. Společnost s uvolněným podílem nakládá jako zmocněnec. Musí přitom dodržovat pravidla zákona o obchodních korporacích a jednat tak, aby bylo možné vypořádat bývalého společníka a následně rozhodnout o dalším osudu podílu. Podle právní úpravy platné do konce roku 2013 se takový podíl stával vlastním podílem společnosti. Současný systém je tedy koncepčně odlišný. Kdy vzniká právo na vypořádací podíl Bývalému společníkovi vzniká při zániku účasti jinak než převodem podílu právo na vypořádání. Výsledná částka se označuje jako vypořádací podíl. Základní pravidla obsahují zejména § 36 a § 213 až 215 ZOK. Konkrétní výše závisí na tom, zda se podaří uvolněný podíl prodat, jaké jsou ekonomické výsledky společnosti a co stanoví společenská smlouva. Nejprve je proto nutné určit, zda je převod uvolněného podílu možný. Společnost se nejprve pokusí podíl prodat Pokud převod uvolněného podílu není vyloučen ani omezen, společnost se ho má bez zbytečného odkladu pokusit prodat za přiměřenou cenu. Ostatní společníci mají předkupní právo. Pokud má o podíl zájem více z nich, rozdělí se mezi ně zpravidla v poměru jejich dosavadních podílů. Jestliže se podíl podaří prodat, tvoří výtěžek z prodeje základ vypořádacího podílu. Společnost od něj může odečíst účelně vynaložené náklady a započíst splatné pohledávky vůči bývalému společníkovi. Výslednou částku následně vyplatí oprávněné osobě bez zbytečného odkladu, případně ji uloží do úřední úschovy. Co se stane, když se podíl neprodá Pokud se uvolněný podíl nepodaří prodat do tří měsíců nebo pokud je jeho převod vyloučen či omezen, musí společnost určit vypořádací podíl jiným způsobem. Výchozím bodem bývá vlastní kapitál zjištěný z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka. Proto bývá administrativně jednodušší ukončit účast ke konci účetního období, například k 31. prosinci. Pokud účast skončí v průběhu roku, musí společnost zpravidla sestavit mezitímní účetní závěrku. Přednost má úprava ve společenské smlouvě, pokud obsahuje vlastní pravidla pro výpočet. Není-li způsob výpočtu upraven, postupuje se podle zákonných pravidel. Výše vypořádacího podílu se standardně určuje poměrem podílů společníků. Společenská smlouva nebo dohoda mezi společností a bývalým společníkem však může stanovit jiný postup. Účetní hodnota nemusí být rozhodující Samotný vlastní kapitál uvedený v účetnictví nemusí vždy odpovídat skutečné ekonomické hodnotě společnosti. Pokud se reálná hodnota majetku významně liší od jeho účetní hodnoty, použije se jako základ reálná hodnota majetku snížená o dluhy společnosti. Rozdíl může být kladný i záporný. Hodnota nemovitostí, technologií, obchodního závodu nebo jiného majetku může být vyšší než účetní ocenění. Naopak některá aktiva mohou být v účetnictví zachycena ve vyšší hodnotě, než jakou mají ve skutečnosti. U významnějších společností proto může být nezbytné znalecké nebo jiné odborné ocenění. Vypořádací podíl může být i nepeněžní Vypořádací podíl se zpravidla vyplácí v penězích. Pokud to situace vyžaduje a právní podmínky to umožňují, může mít také nepeněžní formu. Právě nepeněžní vypořádání patří mezi účetně a daňově složitější situace. Společnost musí správně určit hodnotu předávaného majetku a posoudit související dopady na daň z příjmů, případně DPH a účetnictví. Zvláštní pozornost vyžadují také zahraniční společníci. U nich může být nutné posoudit daňovou rezidenci, smlouvu o zamezení dvojího zdanění a povinnosti české společnosti jako plátce příjmu. Co musí společnost udělat po vyplacení podílu Po vyplacení vypořádacího podílu musí valná hromada bez zbytečného odkladu