Srpen 2026

U malých firem často nevznikají nejdražší chyby přímo při účtování. Problém začíná dříve, když podnikatel udělá obchodní rozhodnutí bez znalosti jeho účetních, daňových nebo právních dopadů. Typickým příkladem je používání firemního účtu jako osobní peněženky, pozdní předávání dokladů nebo přehlížení DPH u zahraničních služeb. Většině těchto situací lze přitom předejít, pokud se účetní nebo daňový poradce zapojí včas. Nejčastější omyl: „Firma jsem přece já“ U jednočlenných s.r.o. vzniká velmi snadno pocit, že majetek společnosti je zároveň majetkem jejího vlastníka. Právně to tak ale není. Společnost s ručením omezeným je samostatná právnická osoba. Má vlastní majetek, závazky, účetnictví a odpovědnost. Nic na tom nemění ani skutečnost, že má pouze jednoho společníka, který je současně jednatelem a celý podnik fakticky řídí. Peníze na bankovním účtu s.r.o. nejsou osobními penězi společníka. Stejně tak automobil, počítač, nemovitost nebo jiné vybavení pořízené společností patří společnosti, nikoli jejímu vlastníkovi. Pokud má například firemní automobil přejít do soukromého vlastnictví společníka, nejde jen o administrativní převod. Transakce může mít účetní, daňové i právní dopady. Je třeba řešit mimo jiné ocenění, daňový režim a pravidla pro transakce mezi společností a spojenou osobou. Firemní pokladna není osobní peněženka V malých společnostech bývá častým problémem také pokladna. Firma například přijímá část tržeb v hotovosti, ale peníze se nikdy neobjeví na bankovním účtu. Nebo jednatel vybírá hotovost z firemního účtu, aniž by následně doložil odpovídající firemní výdaj. Účetně potom hotovost stále existuje v pokladně. Ve skutečnosti už ji ale majitel mohl dávno použít pro soukromé účely. Postupně tak může vzniknout vysoký účetní zůstatek pokladny, který fyzicky neexistuje. To není jen účetní nepříjemnost. Problém se může projevit při daňové kontrole, právním sporu nebo insolvenci. Insolvenční správce se bude ptát, kde se peníze podle účetnictví skutečně nacházejí a kdo s nimi disponoval. Nejbezpečnější pravidlo je jednoduché: osobní a firemní finance držet důsledně odděleně. Společník a jednatel nejsou totéž Jedna osoba může ve společnosti zastávat dvě odlišné role. Společník vlastní podíl ve firmě. Jednatel společnost řídí a odpovídá za její obchodní vedení. U malých s.r.o. jde často o stejnou osobu, ale právní povinnosti jednotlivých rolí se liší. Jednatel musí postupovat s péčí řádného hospodáře. Má jednat loajálně, informovaně a v zájmu společnosti. Tato povinnost neplatí jen pro velké korporace. Stejně se vztahuje na malé rodinné společnosti nebo s.r.o. s jediným vlastníkem. Dobře je to vidět na rozdělení zisku. O rozdělení zisku rozhoduje valná hromada, tedy společníci. Samotnou výplatu však následně řeší jednatel. Před výplatou musí ověřit, zda společnost splňuje všechny zákonné podmínky. Nestačí pouze to, že má na bankovním účtu dostatek peněz. Je nutné posoudit například účetní možnosti rozdělení zisku, vlastní kapitál a schopnost společnosti plnit své závazky. Výplata nesmí společnost přivést do úpadku. Pokud je vyplacení nezákonné, odpovědnost může dopadnout právě na jednatele. Účetní se o důležitém rozhodnutí dozví až z faktury Další častá chyba vzniká tím, že účetní vstupuje do procesu příliš pozdě. Podnikatel koupí automobil. Pořídí nemovitost. Přijme prvního zaměstnance. Podepíše smlouvu se zahraničním zákazníkem. Získá investora. Účetní se o tom často dozví až o několik týdnů později při zpracování dokumentů. V tu chvíli už ale může být pozdě měnit smluvní podmínky, datum plnění, strukturu transakce nebo způsob financování. Účetní pak neřeší optimální nastavení, ale pouze následky rozhodnutí, které už proběhlo. U významnějších obchodních kroků je proto vhodné konzultovat účetní a daňové dopady ještě před podpisem smlouvy nebo uskutečněním transakce. Účetnictví nelze kvalitně vést zpětně Část podnikatelů předává účetní doklady jednou za měsíc těsně před termínem přiznání k DPH. Jiní je posílají až před účetní závěrkou nebo po několika připomínkách. Zákonné povinnosti lze často i za těchto podmínek technicky zvládnout. Firma tím ale přichází o jednu z hlavních hodnot účetnictví, tedy aktuální informace o svém podnikání. Bez průběžných dat je obtížné včas vidět například: Účetní navíc potřebuje nejen faktury, ale někdy i smlouvy, objednávky, bankovní informace, celní dokumenty nebo vysvětlení konkrétních transakcí. Pokud si účetní vyžádá doplňující dokumentaci, obvykle nejde o zbytečnou administrativu. Informaci potřebuje proto, aby mohl transakci správně zaúčtovat a daňově posoudit. Elektronické předávání dokladů během měsíce je proto výrazně efektivnější než jednorázové odevzdání celé složky před termínem. Faktura ještě neznamená daňově uznatelný náklad Rozšířeným omylem je také představa, že každý výdaj doložený fakturou je automaticky daňově uznatelný. Není. Pro daňové posouzení je rozhodující především souvislost výdaje s podnikatelskou činností společnosti a dosažením, zajištěním nebo udržením jejích zdanitelných příjmů. Doklad sám o sobě tuto souvislost neprokazuje. Podnikatel by si měl u každého spornějšího výdaje položit jednoduchou otázku: Souvisí tento náklad skutečně s činností společnosti? Problémy často vznikají například u soukromých nákupů placených firemní kartou, cestování, elektroniky, automobilů nebo výdajů, které mají současně osobní využití. DPH se neřeší až při vystavení faktury U DPH se mnoho chyb objeví proto, že podnikatel začne správný režim řešit až ve chvíli, kdy chce vystavit fakturu. Jenže způsob zdanění často závisí už na konstrukci celé transakce. Důležité může být například: Pokud obchodní smlouva tyto otázky řeší nejasně, může vzniknout problém při fakturaci i při samotném přiznání DPH. Správná otázka proto často nezní pouze „Jak mám vystavit fakturu?“, ale spíše „Jak máme správně nastavit celou transakci?“. Zahraniční služby jsou častou pastí Digitalizace znamená, že dnes má téměř každý podnikatel vztah se zahraničním dodavatelem, i když si to neuvědomuje. Typickými příklady jsou služby: Platba firemní kartou za online předplatné může představovat přijetí služby od společnosti se sídlem v jiném členském státě EU nebo mimo Evropskou unii. To může mít přímé důsledky pro DPH. Neplátci může například vzniknout povinnost registrace jako identifikovaná osoba. Následně musí přiznat českou DPH u příslušné přeshraniční služby. Proto by podnikatel měl účetní informovat o zahraničních online službách stejně jako o jakémkoli jiném zahraničním dodavateli. Faktury za online služby často nikdo nepředá účetní Další problém je velmi praktický. Faktura za tradiční službu obvykle přijde e-mailem. U některých online platforem ji ale musí uživatel stáhnout přímo z administrace svého účtu. Podnikatel zaplatí kartou a službu dál používá, ale účetní dostane pouze transakci z banky. Chybí jí faktura a informace o tom: To může vést k nesprávnému přiznání DPH nebo úplnému přehlédnutí registrační povinnosti. Proto je vhodné mít interní proces, v rámci kterého se faktury

Společník může za určitých podmínek poskytovat vlastní s.r.o. služby a vystavovat jí faktury. Samotná existence živnostenského oprávnění, smlouvy a faktury však nestačí. Pokud společník osobně vykonává činnost, která fakticky naplňuje podnikání společnosti, může finanční úřad odměnu překvalifikovat na příjem ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů. Společnosti pak hrozí doměření daně, sociálního a zdravotního pojištění, úroků i sankcí. Kdy se fakturace považuje za práci pro společnost Nejvyšší správní soud se fakturací mezi společníkem a jeho vlastní společností zabýval opakovaně. Rozhodující není název smlouvy ani to, zda má společník živnostenské oprávnění. Podstatný je skutečný obsah spolupráce. Vysoké daňové riziko vzniká hlavně tehdy, když společník osobně vykonává stejnou nebo velmi podobnou činnost, jakou společnost nabízí svým zákazníkům. Typickým příkladem je stavební společnost, jejíž společník jako OSVČ fakturuje projektové práce, stavební dozor nebo technické služby tvořící běžnou součást zakázek společnosti. Fakticky se podílí na fungování společnosti a na plnění jejího předmětu podnikání. Takový příjem může být podle zákona posouzen jako příjem ze závislé činnosti, i když společník: Samostatnost při organizaci práce sama o sobě nestačí. U společníka nebo jednatele navíc nemusí být klasické řízení nadřízeným prakticky možné, protože by v určitém smyslu dával pokyny sám sobě. Jaké znaky zvyšují daňové riziko Finanční úřad a soud posuzují vztah jako celek. Žádný jednotlivý znak nemusí být rozhodující, ale jejich kombinace může ukázat, že nejde o skutečně samostatné podnikání. Riziková bývá zejména situace, kdy: Formální označení smlouvy jako smlouvy o dílo, příkazní smlouvy nebo smlouvy o poskytování služeb nezmění skutečný charakter vztahu. V případném sporu musí společnost a společník doložit, že šlo o samostatnou ekonomickou činnost. Nestačí pouze předložit smlouvu a faktury. Kdy může být fakturace obhajitelná Fakturace vlastní společnosti není automaticky zakázaná. Obhajitelnější je tehdy, když společník poskytuje službu, která je skutečně oddělená od běžného podnikání s.r.o. Příkladem může být majitel reklamní agentury, který zároveň samostatně provozuje truhlářskou dílnu. Pokud pro kancelář společnosti vyrobí nábytek ve své dílně, s vlastními nástroji, na vlastní náklady a za obvyklou cenu, nejde nutně o práci vykonávanou pro společnost z titulu jeho postavení společníka. Samostatné podnikání lze lépe doložit, pokud OSVČ: Ani splnění těchto znaků nezaručuje automaticky správné daňové posouzení. Rozhoduje konkrétní obsah spolupráce. Společník a jednatel nejsou stejná role Společník vlastní podíl ve společnosti. Jednatel je členem statutárního orgánu a společnost řídí a zastupuje. Jedna osoba často zastává obě role, ale právní pravidla pro ně nejsou totožná. Zákonný zákaz konkurence podle § 199 zákona o obchodních korporacích dopadá primárně na jednatele. Neurčí-li společenská smlouva jinak, jednatel nesmí bez potřebného souhlasu podnikat v předmětu činnosti společnosti, zprostředkovávat její obchody pro jiného ani zastávat určité funkce v konkurenční společnosti. Pouhé postavení společníka samo o sobě neznamená, že na něj automaticky dopadá stejný zákonný zákaz. Společenská smlouva však může obsahovat vlastní omezení a společník může mít další povinnosti vyplývající z loajality nebo konkrétní smlouvy. Pokud je společník zároveň jednatelem, musí při souběžném podnikání posoudit obě oblasti: Co může společnost požadovat při porušení zákazu konkurence Při porušení zákazu konkurenčního jednání může společnost požadovat vydání získaného prospěchu nebo převod práv, která porušením vznikla. Toto zvláštní právo musí uplatnit do tří měsíců ode dne, kdy se o porušení dozvěděla, nejpozději však do jednoho roku od porušení. Tím není automaticky vyloučen případný nárok na náhradu újmy. Pokud jednatel svou konkurenční činností způsobil společnosti škodu, může společnost řešit také jeho odpovědnost za porušení povinnosti péče řádného hospodáře. Valná hromada může jednatele rovněž odvolat z funkce. Daňové následky nesprávné fakturace Pokud správce daně dospěje k závěru, že faktury ve skutečnosti představují odměnu za práci společníka pro společnost, může příjmy překvalifikovat na příjmy podle § 6 zákona o daních z příjmů. Společnost pak může být povinna doplatit: Na straně společníka může dojít ke změně jeho daňové povinnosti. Příjem už nebude posuzován jako příjem ze samostatné činnosti a nebude k němu možné uplatnit výdajový paušál nebo náklady vykázané v režimu OSVČ. Pokud jsou společnost i OSVČ plátci DPH, je navíc potřeba posoudit dopad opravy faktur a již uplatněných odpočtů. Jak lze legálně získat peníze z vlastní s.r.o. Peníze na účtu společnosti nepatří automaticky společníkovi. S.r.o. je samostatná právnická osoba a každá platba ve prospěch společníka musí mít platný právní a účetní důvod. Existuje několik standardních možností. Odměna jednatele nebo mzda Jednatel může dostávat odměnu na základě řádně schválené smlouvy o výkonu funkce. Pokud pro společnost vykonává jinou práci, může za určitých podmínek uzavřít také pracovní smlouvu. Odměna se zdaňuje jako příjem ze závislé činnosti. Uplatní se sazba daně 15 %, případně 23 % na část celkového ročního základu daně nad zákonnou hranici. Zpravidla se odvádí také sociální a zdravotní pojištění. Výhodou je pravidelný a právně transparentní příjem. Nevýhodou je vyšší zatížení odvody. Podíl na zisku Po schválení účetní závěrky a splnění zákonných podmínek může společnost rozdělit zisk společníkům. S.r.o. nejprve zaplatí daň z příjmů právnických osob ve výši 21 %. Při výplatě podílu na zisku české fyzické osobě společnost zpravidla srazí dalších 15 %. Z podílu na zisku se běžně neodvádí sociální ani zdravotní pojištění. Společnost však nemůže vyplatit podíl na zisku jen podle aktuálního zůstatku na bankovním účtu. Musí mít rozdělitelný zisk a výplata nesmí vést k úpadku. Záloha na podíl na zisku Společnost může za splnění zákonných podmínek vyplatit také zálohu na podíl na zisku. Potřebuje k tomu mezitímní účetní závěrku, ze které vyplyne, že má dostatek zdrojů. Pokud konečný výsledek hospodaření výplatu nepotvrdí, může vzniknout povinnost zálohu vrátit. Ani záloha proto není volným výběrem peněz ze společnosti. Zápůjčka společníkovi S.r.o. může společníkovi poskytnout zápůjčku. Musí však jít o skutečný závazek s jasnou dobou splatnosti, způsobem splácení a podmínkami odpovídajícími vztahu mezi nezávislými osobami. Přijatá jistina není pro společníka zdanitelným příjmem, protože ji musí vrátit. Úrok je naopak příjmem společnosti. Bezúročná, dlouhodobě nesplácená nebo pouze formální zápůjčka může vyvolat podezření na skryté rozdělení zisku či jiné daňové pochybení. Zápůjčka řeší krátkodobou likviditu společníka, nikoli trvalý převod firemních peněz do jeho osobního majetku. Snížení základního kapitálu Společnost může za zákonných podmínek rozhodnout o snížení základního kapitálu a vyplatit společníkovi příslušnou částku. Postup vyžaduje rozhodnutí valné hromady nebo jediného společníka,