Červenec 2026

Podnikatel se může stát plátcem DPH dobrovolně ještě před dosažením zákonného obratu. Registrace může snížit náklady na vybavení, materiál, technologie nebo externí služby. Současně ale přináší pravidelné daňové povinnosti a může zhoršit cenovou pozici podnikatele, který prodává hlavně koncovým zákazníkům. Rozhodující proto není jen výše obratu, ale také struktura klientů, dodavatelů, nákladů a plánovaných investic. Kdy vzniká povinná registrace k DPH Od roku 2025 se obrat pro povinnou registraci k DPH sleduje za kalendářní rok. Podnikatelé musí kontrolovat dva limity. Pokud obrat překročí 2 000 000 Kč, podnikatel se standardně stává plátcem DPH od 1. ledna následujícího roku. Při překročení obratu 2 536 500 Kč vzniká plátcovství už následující den. Přihlášku k registraci je nutné podat do 10 pracovních dnů od překročení příslušného limitu. Podnikatel, jehož obrat je nižší než 2 000 000 Kč, může požádat o dobrovolnou registraci. Musí však vykonávat ekonomickou činnost a splnit podmínky stanovené zákonem o DPH. DPH a paušální daň nelze kombinovat Plátcovství DPH není slučitelné s režimem paušální daně. OSVČ, která se dobrovolně zaregistruje jako plátce, proto musí počítat s ukončením paušálního režimu. Před registrací je vhodné porovnat dvě hodnoty. Na jedné straně stojí úspora díky odpočtu DPH z podnikatelských nákupů. Na druhé straně podnikatel ztrácí výhody paušální daně a přechází na standardní daňovou a účetní administrativu. Dobrovolná registrace může dávat ekonomický smysl, ale ne vždy převáží nad vyššími odvody, náklady na účetnictví a novými povinnostmi. Jak funguje odpočet DPH Plátce DPH odvádí daň z uskutečněných zdanitelných plnění, tedy z prodaného zboží a poskytnutých služeb. Současně může za splnění zákonných podmínek uplatnit odpočet DPH z podnikatelských nákupů. Pokud je DPH na výstupu vyšší než DPH na vstupu, rozdíl podnikatel odvede finančnímu úřadu. Pokud je naopak vstupní DPH vyšší, může vzniknout nadměrný odpočet. Nárok na odpočet se vztahuje pouze na náklady spojené s ekonomickou činností a s plněními, u kterých zákon odpočet dovoluje. Samotné přijetí faktury s DPH proto automaticky nestačí. Například zařízení s cenou 1 000 000 Kč bez DPH stojí při základní sazbě celkem 1 210 000 Kč. Neplátce nese celý náklad. Plátce může při splnění podmínek uplatnit odpočet 210 000 Kč. Kdy bývá dobrovolná registrace výhodná Registrace dává častěji smysl podnikatelům s vysokými vstupními náklady nebo plánovanými investicemi. Typickým příkladem je nákup technologií, výrobních zařízení, materiálu, softwaru nebo odborných služeb od dodavatelů, kteří jsou sami plátci DPH. Podnikatel může daň z těchto nákupů odečíst a snížit skutečné náklady. Dobrovolná registrace bývá zajímavá také pro podnikatele, kteří: U firemních zákazníků nemusí DPH konečnou cenu reálně zvýšit, protože odběratel si ji může za splnění podmínek odečíst. Dodavatel tak často může zachovat svou cenu bez daně a DPH připočítat na faktuře. Kdy může plátcovství snížit zisk Odlišná situace nastává u podnikatelů, kteří pracují hlavně s fyzickými osobami. Koncový zákazník si DPH odečíst nemůže a rozhoduje se podle konečné ceny. Pokud podnikatel k dosavadní ceně připočte 21 % DPH, jeho nabídka může být dražší než nabídky konkurentů, kteří plátci nejsou. Druhou možností je zachovat stejnou konečnou cenu. Podnikatel pak musí DPH odvést z dosavadní tržby, což snižuje jeho výnos a ziskovou marži. Dobrovolná registrace bývá méně výhodná také tehdy, když podnikatel: Plátce musí pravidelně podávat přiznání k DPH, kontrolní hlášení a vést odpovídající evidenci. Úsporu na vstupní dani je proto nutné porovnat také s cenou účetních služeb a časem věnovaným administrativě. Zahraniční služby a identifikovaná osoba Zvláštní pozornost vyžadují přeshraniční transakce. Podnikatel se může stát identifikovanou osobou, i když jeho obrat nedosahuje limitu pro plátcovství DPH. Tato povinnost často vzniká při nákupu služeb od zahraničních dodavatelů. Typickým příkladem jsou reklamní a digitální služby společností Google, Meta nebo TikTok. Identifikovaná osoba musí u vybraných zahraničních plnění přiznat a zaplatit českou DPH. Na rozdíl od běžného plátce však zpravidla nemá nárok na odpočet vstupní daně. V některých případech proto může být dobrovolná registrace plným plátcem výhodnější než setrvání v režimu identifikované osoby. Výsledek závisí na objemu zahraničních služeb, tuzemských nákupech, zákaznících a typu poskytovaných plnění. Příklad: taxislužba pro soukromé zákazníky OSVČ provozující taxislužbu má roční tržby 1 200 000 Kč. Roční náklady včetně DPH činí 279 000 Kč. Jako neplátce dosahuje zisku: 1 200 000 Kč − 279 000 Kč = 921 000 Kč Většinu zákazníků tvoří fyzické osoby. Podnikatel nemůže jednoduše zvýšit cenu o DPH, protože jeho konkurenti často plátci nejsou. Po registraci proto zachová stejnou konečnou tržbu 1 200 000 Kč. Z této částky ale musí oddělit DPH: Výsledný zisk činí: 991 736 Kč − 235 351 Kč = 756 385 Kč Zisk klesne ze 921 000 Kč na 756 385 Kč. V tomto případě se dobrovolná registrace nevyplatí. Příklad: výrobce kovových dílů pro firmy Druhý podnikatel vyrábí kovové díly a pracuje především pro společnosti, které jsou plátci DPH. Jeho roční tržby činí 1 500 000 Kč a náklady včetně DPH dosahují 642 000 Kč. Jako neplátce má zisk: 1 500 000 Kč − 642 000 Kč = 858 000 Kč Po registraci může zachovat cenu 1 500 000 Kč jako cenu bez DPH. Firemní zákazníci si připočtenou daň mohou odečíst. Podnikatel zároveň uplatní DPH ze svých nákladů ve výši 111 421 Kč. Náklady bez DPH činí 530 579 Kč. Výsledný zisk proto dosáhne: 1 500 000 Kč − 530 579 Kč = 969 421 Kč Zisk se zvýší z 858 000 Kč na 969 421 Kč. Za uvedených podmínek je dobrovolná registrace výhodná. Co posoudit před podáním přihlášky Rozhodnutí by mělo vycházet z konkrétních čísel, ne pouze z obratu. Podnikatel by měl před registrací určit: U investičně náročného B2B podnikání může odpočet DPH přinést citelnou úsporu. U služby poskytované převážně domácnostem může stejná registrace výrazně snížit marži. Klíčové body Pokud potřebujete vyhodnotit ekonomické dopady dobrovolné registrace k DPH nebo nastavit související účetní povinnosti, tým 360WEDO se této oblasti dlouhodobě věnuje. Zdroj: Portál POHODA a Finanční správa ČR https://financnisprava.gov.cz/cs/financni-sprava/media-a-verejnost/tiskove-zpravy-gfr/tiskove-zpravy-2026/influenceri-a-dane-za-rok-2025-na-co-si-dat-pozor?utm_source=chatgpt.com

Hranice příjmů pro povinné podání daňového přiznání se má od roku 2027 zvýšit ze současných 50 000 Kč na 100 000 Kč ročně. Změna se má týkat především lidí s menšími vedlejšími příjmy, například důchodců, rodičů na rodičovské dovolené nebo osob s příležitostným výdělkem. U zaměstnanců se zároveň plánuje zvýšení limitu dalších příjmů podle § 7 až 10 zákona o daních z příjmů z 20 000 Kč na 40 000 Kč. Pravidla pro vedlejší příjmy OSVČ v režimu paušální daně se však měnit nemají. Současný limit činí 50 000 Kč Daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob musí v současnosti podat každý, jehož roční příjmy přesáhnou 50 000 Kč. Do tohoto limitu se nezapočítávají příjmy osvobozené od daně ani příjmy, ze kterých se daň vybírá srážkou podle zvláštní sazby. Výše hranice se v minulosti několikrát měnila. Do roku 1996 činila 6 000 Kč. Následně se zvýšila na 10 000 Kč a na této úrovni zůstala do roku 2003. Poté vzrostla na 15 000 Kč. Poslední významná změna přišla v roce 2023, kdy se limit zvýšil na současných 50 000 Kč. Od roku 2027 by měl být dvojnásobný. Nový limit má dosáhnout 100 000 Kč V rámci projednávání zákona o evidenci tržeb schválila Poslanecká sněmovna pozměňovací návrh, podle kterého se má hranice pro povinné podání daňového přiznání zvýšit na 100 000 Kč ročně. Změna se v praxi dotkne hlavně osob, které nemají pravidelný příjem ze zaměstnání nebo podnikání, ale během roku získají menší vedlejší příjem. Může jít například o důchodce, rodiče na rodičovské dovolené nebo jiné ekonomicky neaktivní osoby. Druh příjmu nemá být rozhodující. Do limitu mohou spadat například příjmy ze samostatné činnosti nebo z příležitostných aktivit, pokud nevznikne povinnost podat přiznání z jiného důvodu. Cílem je snížit administrativní zátěž u lidí, jejichž příjmy jsou relativně nízké a výsledná daň by kvůli základní slevě na poplatníka často vyšla nulová. Podle odůvodnění návrhu by proto zvýšení hranice nemělo mít negativní dopad na veřejné rozpočty. Vyšší limit neznamená osvobození příjmů Částka 100 000 Kč nebude představovat nové osvobození od daně. Pokud poplatník nebude mít jiný důvod k podání daňového přiznání, příjmy do stanoveného limitu nebude muset samostatně přiznávat. Jestliže však podá daňové přiznání z jiného důvodu nebo se rozhodne podat ho dobrovolně, musí do něj zahrnout i tyto příjmy. Rozdíl je tedy mezi povinností podat přiznání a samotným zdaněním příjmu. Například poplatník s vedlejším příjmem 80 000 Kč nemusí mít podle nové úpravy povinnost podat přiznání pouze kvůli tomuto příjmu. Pokud však přiznání podává například kvůli jinému zdanitelnému příjmu, zahrne do něj také uvedených 80 000 Kč. U zaměstnanců se limit zvýší na 40 000 Kč Samostatná hranice platí pro zaměstnance, kteří mají vedle příjmů ze závislé činnosti také jiné zdanitelné příjmy podle § 7 až 10 zákona o daních z příjmů. Může jít například o příjmy: Současný limit těchto vedlejších příjmů činí 20 000 Kč ročně. Od roku 2027 se má zvýšit na 40 000 Kč. Pokud zaměstnanec splní ostatní zákonné podmínky a jeho další příjmy nepřesáhnou nový limit, nebude kvůli nim muset podávat vlastní daňové přiznání. Cílem je opět omezit administrativu v případech, kdy by daň z menších vedlejších příjmů byla nízká. Podmínky pro zaměstnance zůstávají stejné Zvýšení limitu nemění ostatní podmínky, které musí zaměstnanec splnit, aby nemusel podávat daňové přiznání. Nadále bude platit, že zaměstnanec může mít příjmy ze závislé činnosti pouze od jednoho zaměstnavatele nebo postupně od více zaměstnavatelů. Nemůže tedy ve stejném období pracovat současně pro několik zaměstnavatelů, pokud jsou příjmy zdaněny zálohovou daní. Současně musí u příslušného zaměstnavatele podepsat Prohlášení poplatníka k dani za dané zdaňovací období. Pokud některou z těchto podmínek nesplní, může mu povinnost podat vlastní daňové přiznání vzniknout bez ohledu na výši vedlejších příjmů. Přehled navrhovaných limitů Situace Limit do roku 2026 Navrhovaný limit od roku 2027 Obecný limit ročních příjmů pro povinné daňové přiznání 50 000 Kč 100 000 Kč Další příjmy zaměstnance podle § 7 až 10 20 000 Kč 40 000 Kč Ostatní příjmy OSVČ v režimu paušální daně 50 000 Kč 50 000 Kč Navrhovaná změna se tedy netýká všech limitů stejným způsobem. Zatímco obecná hranice a limit pro zaměstnance se mají zdvojnásobit, pravidlo pro paušální daň zůstává beze změny. Paušální daň se nemění Pro OSVČ v režimu paušální daně se současná hranice dalších příjmů měnit nemá. Podnikatel v paušálním režimu bude moci nadále vedle příjmů ze samostatné činnosti získat další příjmy do 50 000 Kč ročně. Může jít například o příjmy z nájmu, kapitálového majetku nebo ostatní příjmy. Pokud tuto hranici překročí nebo přestane splňovat jiné podmínky paušálního režimu, může mu vzniknout povinnost podat standardní daňové přiznání a přehledy pro zdravotní pojišťovnu a ČSSZ. Zvýšení obecného limitu na 100 000 Kč tedy automaticky nerozšiřuje možnosti OSVČ v paušálním režimu. Kdo bude muset podat přiznání i při nízkých příjmech Výše příjmů není jediným kritériem pro vznik povinnosti podat daňové přiznání. Přiznání musí podat také poplatník, který vykazuje daňovou ztrátu. Tato povinnost platí bez ohledu na celkovou výši jeho příjmů. Povinnost se vztahuje rovněž na některé daňové nerezidenty, kteří uplatňují slevu na dani podle § 35 zákona o daních z příjmů, daňové zvýhodnění nebo nezdanitelnou část základu daně. Daňové přiznání musí podat také poplatník, u kterého plátce daně oznámil správci daně nedoplatek na dani nebo neoprávněně vyplacený daňový bonus vzniklý zaviněním poplatníka a předal podklady potřebné pro vymáhání rozdílu. Další povinnosti mohou vzniknout také některým OSVČ v paušálním režimu, pokud během roku přestanou splňovat jeho podmínky. Praktické dopady pro poplatníky Lidé s menšími vedlejšími příjmy by měli od roku 2027 rozlišovat tři různé limity. Obecná hranice pro povinné podání daňového přiznání se má zvýšit na 100 000 Kč. U zaměstnanců mají další příjmy podle § 7 až 10 dosáhnout maximálně 40 000 Kč. Pro OSVČ v paušálním režimu zůstane limit ostatních příjmů na 50 000 Kč. Samotná výše příjmu však nestačí. Před rozhodnutím, že daňové přiznání není nutné, je potřeba ověřit také druh příjmu, způsob jeho zdanění, souběh zaměstnání a případné další zákonné důvody pro podání. Změna navíc musí dokončit legislativní proces. Poplatníci by proto měli před zpracováním přiznání

Založit společnost s ručením omezeným bývá podstatně jednodušší než z ní později vystoupit. Společník nemůže své působení ve společnosti jednostranně ukončit jen proto, že už nechce pokračovat. Pokud se mu nepodaří převést podíl na jinou osobu, musí využít některý ze zákonných způsobů ukončení účasti. Při zániku účasti jinak než převodem podílu mu zpravidla vzniká právo na vypořádací podíl, jehož výši, splatnost i účetní a daňové zachycení musí řešit samotná s.r.o. Jak může společník ukončit účast v s.r.o. Nejjednodušším řešením bývá převod podílu na jiného stávajícího nebo nového společníka. Obvykle jde o prodej podílu, který přímo nezatěžuje majetek společnosti. Pokud však kupující není k dispozici, nelze ze společnosti svévolně vystoupit. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, umožňuje několik dalších způsobů ukončení účasti společníka. Dohoda o ukončení účasti Na ukončení účasti se mohou písemně dohodnout všichni společníci. Podpisy musí být úředně ověřeny. V praxi jde zpravidla o nejjednodušší a nejméně konfliktní postup. Společníci si mohou předem vyjasnit datum ukončení účasti, vypořádání i další postup společnosti. Zrušení účasti soudem Společník může požádat soud o zrušení své účasti, pokud po něm nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval. Stejnou možnost může využít také dědic, na kterého podíl přešel. Tento postup se však neuplatní u společnosti s jediným společníkem. Vyloučení valnou hromadou Valná hromada může společníka vyloučit například tehdy, pokud včas nesplnil vkladovou povinnost nebo příplatkovou povinnost podle § 162 ZOK. Vyloučen může být i většinový společník. Podle § 173 ZOK totiž při rozhodování o svém vyloučení nevykonává hlasovací právo. Vyloučení soudem Společnost se může u soudu domáhat vyloučení společníka, který zvlášť závažně porušuje své povinnosti. Před podáním návrhu musí být společník vyzván k nápravě a upozorněn na možnost vyloučení. Také v tomto případě může jít o většinového společníka, který o návrhu na své vyloučení nehlasuje. Vystoupení společníka Zákon umožňuje vystoupení pouze v konkrétních situacích. Může jít například o nesouhlas se změnou převažující povahy podnikání, s prodloužením doby trvání společnosti nebo s příplatkovou povinností podle § 164 ZOK. Důvodem může být také bezdůvodná nečinnost orgánu společnosti, jehož souhlas je podmínkou převodu podílu na jiného společníka. Insolvence nebo exekuce Účast společníka může zaniknout v souvislosti s insolvenčním řízením, například při zrušení konkursu z důvodu zcela nedostatečného majetku. Další možností je postižení podílu výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Konkrétní okamžik zániku účasti závisí na převoditelnosti podílu a průběhu exekučního řízení. Smrt nebo zánik společníka Při smrti fyzické osoby nebo zániku právnické osoby podíl zpravidla přechází na právního nástupce. Společenská smlouva však může přechod podílu v souladu s § 42 odst. 1 ZOK omezit nebo vyloučit. Dědic může za stanovených podmínek do tří měsíců požádat soud o zrušení své účasti. Co je uvolněný podíl Pokud účast společníka zanikne jinak než převodem podílu, vzniká takzvaný uvolněný podíl. Od roku 2014 platí, že tento podíl nepřechází automaticky do vlastnictví společnosti. Nadále zůstává ve vlastnictví bývalého společníka, který už ale nemůže vykonávat práva ani plnit povinnosti spojené s podílem. Společnost s uvolněným podílem nakládá jako zmocněnec. Musí přitom dodržovat pravidla zákona o obchodních korporacích a jednat tak, aby bylo možné vypořádat bývalého společníka a následně rozhodnout o dalším osudu podílu. Podle právní úpravy platné do konce roku 2013 se takový podíl stával vlastním podílem společnosti. Současný systém je tedy koncepčně odlišný. Kdy vzniká právo na vypořádací podíl Bývalému společníkovi vzniká při zániku účasti jinak než převodem podílu právo na vypořádání. Výsledná částka se označuje jako vypořádací podíl. Základní pravidla obsahují zejména § 36 a § 213 až 215 ZOK. Konkrétní výše závisí na tom, zda se podaří uvolněný podíl prodat, jaké jsou ekonomické výsledky společnosti a co stanoví společenská smlouva. Nejprve je proto nutné určit, zda je převod uvolněného podílu možný. Společnost se nejprve pokusí podíl prodat Pokud převod uvolněného podílu není vyloučen ani omezen, společnost se ho má bez zbytečného odkladu pokusit prodat za přiměřenou cenu. Ostatní společníci mají předkupní právo. Pokud má o podíl zájem více z nich, rozdělí se mezi ně zpravidla v poměru jejich dosavadních podílů. Jestliže se podíl podaří prodat, tvoří výtěžek z prodeje základ vypořádacího podílu. Společnost od něj může odečíst účelně vynaložené náklady a započíst splatné pohledávky vůči bývalému společníkovi. Výslednou částku následně vyplatí oprávněné osobě bez zbytečného odkladu, případně ji uloží do úřední úschovy. Co se stane, když se podíl neprodá Pokud se uvolněný podíl nepodaří prodat do tří měsíců nebo pokud je jeho převod vyloučen či omezen, musí společnost určit vypořádací podíl jiným způsobem. Výchozím bodem bývá vlastní kapitál zjištěný z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka. Proto bývá administrativně jednodušší ukončit účast ke konci účetního období, například k 31. prosinci. Pokud účast skončí v průběhu roku, musí společnost zpravidla sestavit mezitímní účetní závěrku. Přednost má úprava ve společenské smlouvě, pokud obsahuje vlastní pravidla pro výpočet. Není-li způsob výpočtu upraven, postupuje se podle zákonných pravidel. Výše vypořádacího podílu se standardně určuje poměrem podílů společníků. Společenská smlouva nebo dohoda mezi společností a bývalým společníkem však může stanovit jiný postup. Účetní hodnota nemusí být rozhodující Samotný vlastní kapitál uvedený v účetnictví nemusí vždy odpovídat skutečné ekonomické hodnotě společnosti. Pokud se reálná hodnota majetku významně liší od jeho účetní hodnoty, použije se jako základ reálná hodnota majetku snížená o dluhy společnosti. Rozdíl může být kladný i záporný. Hodnota nemovitostí, technologií, obchodního závodu nebo jiného majetku může být vyšší než účetní ocenění. Naopak některá aktiva mohou být v účetnictví zachycena ve vyšší hodnotě, než jakou mají ve skutečnosti. U významnějších společností proto může být nezbytné znalecké nebo jiné odborné ocenění. Vypořádací podíl může být i nepeněžní Vypořádací podíl se zpravidla vyplácí v penězích. Pokud to situace vyžaduje a právní podmínky to umožňují, může mít také nepeněžní formu. Právě nepeněžní vypořádání patří mezi účetně a daňově složitější situace. Společnost musí správně určit hodnotu předávaného majetku a posoudit související dopady na daň z příjmů, případně DPH a účetnictví. Zvláštní pozornost vyžadují také zahraniční společníci. U nich může být nutné posoudit daňovou rezidenci, smlouvu o zamezení dvojího zdanění a povinnosti české společnosti jako plátce příjmu. Co musí společnost udělat po vyplacení podílu Po vyplacení vypořádacího podílu musí valná hromada bez zbytečného odkladu